Červen 2012

nedělám nic jen tak

12. června 2012 v 23:25
556267_380517541997146_1635581611_n_largeVšechno má totiž svůj důvod. A né že né. Nedělám věci bezmyšlenkovitě, ikdyž se tvářím, že jo. Nedělám nic jen tak a jen tak proniczanic. Pak se tvářím "nééé,to nebylo naschvál,že jsem tě tady potkala" pchá, kdyby jen věděl.

Jenže on možná ví. Ale dneska mi převelice ochotně půjčil učebnici na fyziku. A taky mi převelice mile odpověděl, když jsem mu psala k narozeninám. Jsem fakt lucker. Škoda, že mě i přesto všechno naprosto ignoruje. Možná to bylo kvůli tomu, že když jsem byla v néúplněstřízlivém stavu a hledala jsem v peněžence peníze, tak jsem mu do klína hodila šprcku, kterou pyšně nosím v peněžence. To muselo bejt fakt super, kdybych si to jen pamatovala.

Teď v páteček to bude party hard, protože půjdu na supercool akcičku ve městě a domů se budu moct vrátit v kolik jen budu chtít. Možná u mě bude spát kamarád z daleka. Jestli se na mě zase nevysere, jako obvykle dělá. Ale teď fakt slíbil, že do konce prázdnin přijede, aspoň že tak, potřebuju se mu vybrečet na rameni. A vynadat mu za to, že podvedl svojí přítelkyni. Jo, je to sice holka, se kterou jsem se vážně nesnášela, protože o mně roznášela věci pravdivé i nepravdivé, ale ani to není omluva pro to, že si vyměňoval sliny a zbytky posledního panáku s cizí holkou. A ne, to že byl namol není omluva.

Brala bych prázdniny tady a teď. A to nekecám. Škola mě unavuje víc a víc a nevím moc co s tím. Je toho prostě moc.

Asi se zhroutím. Psychicky šílím každou minutu.

A dělaj se mi beďary na čele, nechápu, krámy mi teď skončily.

A chtělo by to i nějakou zmínku o nesmyslných blbostech, který souvisej s nadpisem článku. Tak vám napíšu, pár věcí, co jsem v tomhle týdnu udělala mělo důvod.

-Napsala jsem nejlepšímu kamarádovi kluka, kterej by byl ok, kdyby mě třeba i pozdravil, aby mi půjčil učebnici. On jí zapomněl, takže mi jí půjčil ten onen chlapec. A tomu jsem jí taky pak musela vrátit.

-Dneska jsem byla asi čtyřikrát u učebny chemie, abych si "zařídila referát". Jo a víte kdy jsem tam byla? Když jejich třída měla chemii.

-Včera jsem objela dohromady asi pěti autobusama celé náměstí, jen abych ho potom ještě viděla na zastávce. Bavil se tam s nějakou druhačkou, fuck.

-Čtu si dneska jeho zeď a brečím, protože mu tam holky přejou k narozeninám a on jim tam píše něco, co mně nikdy nenapsal. Achjo.

-Ok, už jsem se zase dostala někam jinam. Ale, každopádně, nemám důvod k tomu, abych dělala bezdůvodná a bezmyšlenkovitá rozhodnutí. Veškerý důležitý životní kroky mám rozmyšlený.

A né že né.

Jo, ten obrázek patří k tomu klukovi, kterej v pátek přijede. Taky boží.

jak jsem se od plavé dostala k lískovému oříšku

4. června 2012 v 20:32
Art-camera-cute-drawing-girl-favim.com-426664_large
Už je to nějakou dobu, co jsem uvažovala o změně mé vizuální stránky vlasů. Problém však nastal, když moje matka mi odmítla dovolit obarvit si vlasy. Prý jen výměnou za vyznamenání, což je z mé strany zkrátka nemožné. Teď však přišel čas, kdy má milá matinka odcestovala do zahraničí- na 14 dnů a to znamená ihned volnou cestu pro mě a mé vlasy. Moje úůvodní barva- tmavá plavá. Lidově řečeno: ,,Taková ta hnusná, co je mezi blond a hnědou, jak jí maj všichni." Jo, takže jsem se dnes vydala na lov pro barvu na vlasy. To jsem si tedy původně myslela.

Když jsem ve škole se zděšením zjistila, že s sebou nemám víc peněz než na kofolu do pětky. Ale co se nestalo, v peněžence jsem objevila pár super-kuponů do tesca, který nám v rámci club-card choděj domů, podle toho, kolik tam za ten měsíc uvalíme. Každopádně, měla jsem tam třicetipěti a sedmdesátipěti korunový kupóny.

Moje cesta teda mířila do tesca, hned po škole. Ačkoliv jsem cestou potkala asi 3 drogérie, kde by určitě vysněnej odstín měli, já musela kvůli tomu, že jsem socka do tesca. Přišla jsem s mou kamarádkou odbornicí na barvení (ano,jednou si zničila vlasy přelivem,kterej jí nejde vymejt a měla v něm peroxidový melíry,takže bomba!:D) k regálu. A teď jako co? Kopa odstínů. Kopa značek. Kopa usmívajících se paní, jejichž vlasy na krabičce s barvou byly profesionálně upravený ve fotošopu a ty vlasy po obarvení nikdy tak vypadat nebudou. Bylo tam toho víc než dost. Chtěla jsem tmavší hnědou, nebo zrz. A asi né teda barvu, toho by si asi maminečka všimla, až by se vrátila. Budu hledat přeliv. 26 umytí třeba, nebo tak ňák. Tak jsem popadla pár krabiček, nechala si poradit, co mi bude slušet nejvíc a utíkala jsem k pokladně s odstínem "Plavý lískový oříšek". Sexy název.

Další trouble přišel, když jsem přišla domů a zkušená kamarádka zavelela ať najdu misku a něco, čím to může roztírat. Jasně, miska nebyl problém, ale míchátko jo. Vím, že máma, když si barví vlasy, používá cosi zelenýho, ale kdovíkdetoteďje. Takže, po minutách usilovného hledání jsem prostě popadla starý katráček na zuby, hodila jsem ho kamarádce s tím, že to prostě bude muset zvládnout. Tak jo. Barva se míchala, vonělo to.

Po čtvrt hodince jsem to měla napatlaný na vlasech, checkla jsem hodiny a odpočítávala dvacet minut. Tak po ňáký tý čtvrt hodince, možná ještě víc jsem si olbečená vlezla do sprchy a začala to usilovně smývat. Asi pět minut protékala hnědooranžová voda, pak začala řídnout a nakonec průztračný pramínek jen oplachoval moje vlasy.

Pohled do zrcadla, celá rozmazaná (jo,když si myju vlasy,měla bych se odličovat,pche) a vlasy asi stejné barvy, jako když jsem je měla mokré ještě před proměnou. Strčila jsem teda do zásuvky fén. A jo, je to teda tmavší. Je to teda zrzavější. Je to teda hezčí. Jsem spokojená, a to i přesto, že mě maminka kuchne, až si budeme večer volat přes webku. Stojí mi to za to. Už nemám tu divnou- jakomajívšichnibarvu-.

Konkrétně jsem použila:
Schwarzkopf Palette Color Shampoo- 317 Oříškově plavý.

A příště asi půjdu do REDHEAD!

Obrázek jsem bezostychu ukradla na wehearit.

A video slečně se jménem, který musím okopírovat, protože česká klávesnice mi nechce dovolit ho opsat. A můj český jazyk ani neví, jak ho má vyslovit. Yael Naïm.

stejně si nakonec zívneš.

3. června 2012 v 22:17
Tumblr_lnacygalve1qgorv8o1_500_largeProč mě musí všichni opravovat?

To mi jako všichni závidí mojí krajkovanou podprsenku, když mě upozorňují, že je vidět? Néé, asi jsem si (tyvole) nevšimla, že si kupuju tílko, kde jsou velké otvory pod rukou. Když řeknu, že to tak mám naschvál, tak jsem děvka, že jako naschvál ukazuju více, než bych měla. Když to mám omylem, jsem někdo, kdo neví co si kupuje a ještě se mi vysmějou. Asi budu ta první možnost. Aspoň nejsem děvka, která má na ksichtu víc mejkapu, než by bylo okej. Ty jsou horší, to jsou totiž hloupý. Zatímco já vubec! (sím,tak teď lžu) Každopádně, klidně ať mě děvkou nazývaj, jestli ten obrázek totiž platí, tak se svým způsobem nemám za co stydět.
529262_277133989046338_2145614131_n_large
Asi budu po městě chodit INKOGNITO. Potkávám denně tolik známých lidí a některým ani za ten pohled nestojím. A jestli za pohled ano, tak je pohrdavý. Někdy se někdo ušklíbne a vytasí obyčejný pozdrav. Pak jsou lidi kteří mě ani nepoznají. Asi jsem se změnila. Teda jako jo, změnila, ale to ještě neznamená naprostou ignoraci z řad lidí co potkávám. Nebo jo?

Dám vám sem jednu písničku na dobrou noc, protože kluci nebrečej a cure (čti: kjůr) jsou pořád cool (čti: kůl)
Mimochodem, zíváš právě teď?

a takový je můj šálek čaje

3. června 2012 v 21:30
klišé, euforie, stereotyp, zlost, vztek, lhostejnost, láska, cosi, sen, realita, smutek, slzy, smích, přetvářka, všechno a zárověň nic.Tumblr_luddyfqcxl1qgg8a9o1_500_large

mám peroxid na hlavě, mám peroxid na mozku.

3. června 2012 v 2:57

Naše rybičky jsou nadopovaný, sypu jim do akvárka trávu, někdy i MDMA. Vlastně ne, kecám, žádný rybičky nemám. Ale brzo budu mít koně, virtuálního samozřejmě. A dokoncé né na žádnym debilním webu jako je stáj ufonek (existuje to vůbec ještě? :D) Tentokrát jde jen o to, že se pomalu dostávám na pozici na dvacátém levelu se svou postavou mage- human race. Sím ano, hraju world of warcraft a ano, velmi to prožívám. Už zase tím ztrácím veškerý čas. Ale zase si říkám, stejnou dobu bych stejně strávila u počítače a místo toho bych sledovala seriály nebo jen nečinně civěla na zeď na facebooku. Takže je wow takové odlehčení mých trablů.

Jsem dohazovačka jak má být. Kamarádka už podruhé vstoupila do vztahu s klukem, kterého jsem jí náhodně vybrala s tím, že by se k ní hodil. A ono to zase vyšlo.

Už plácám bláboly, jdu si zapálit a půjdu spát. Kecám. Nemám si co zapálit. Tak střelný prach maximálně. Jo, dneska jsem zjistila, že jeden čaj se jmenuje střelný prach a prý to není dobrý. Takže asi tak. Pustím si nějaký super filmíček ze kterého se mi udělá blbě, protože hlavní postava bude zperoxidovaná slečna jež by mohla figurovat v reklamě na piliny. Nebo ještě lépe v nepřístupných filmech, (jak jsem se sakra od zdrogovaných rybiček dostala k pornu?) ale ne, tohle bude americká komedie, čert ví proč na to koukám. A dost možná u toho filmu usnu. To já tak dělávám.

Prosím, dala bych si ještě jeden pravej sametovej andrgraund! Třeba se jím opiju do němoty. Tohle taky tak dělávám.

Eh, ono vlastně je nedělní ráno, skvěle situovaný song.

šmarjá kolik je to hodin?

1. června 2012 v 20:05

Není to jen potěšení, co právě cítím. Je to i nenávist, je to i vztek, láska, únava a nucený stres. Tenhle blog už mám nějakou dobu založený, ale až dnes jsem si našla čas napsat článek. Ach ta blogová scéna, za těch pár let co ji sleduji se změnila víc než dost a doufám, že teď konečně nastane chvíle, kdy budou IN blogy, které jsou jakési vylévárny pocitů, názorů a prostě to, na co jsem já vždycky byla.

Haha, za těch několik málo posledních týdnů jsem se změnila. Nikdy jsem nemluvila nijak zvlášť sprostě, ano jistě, měla jsem období kdy to bylo horší, ale dnes je to zase zpátky. Takže ano, vkusně zařazená sporstá slova do konverzací, to používám.

Další, co se na mě změnilo je fakt, že můj hltan už okusil více druhů alkoholů, než by bylo dobré. Teď by se sem hodil útržek z Exupéryho Petit Prince. (p-týt pránc)

"Co tady děláš?" řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.
"Piji," odpověděl pochmurně pijan.
"A proč piješ?" zeptal se malý princ.
"Abych zapomněl," řekl pijan.
"Nač abys zapomněl?" vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
"Abych zapomněl, že se stydím," přiznal se pijan a sklonil hlavu.
"A zač se stydíš?" vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.
"Stydím se, že piji!" dodal pijan a nadobro se odmlčel.
A malý princ zmaten odešel.

To sedí. Piji víc než moc, jsem nespokojená, nerozumná a také jsem rebelka jak má být. Do němoty nebo do fleků na koberci sice ne, (mám prý silný žaludek,haha) ale dostatečně na to abych dělala věci, kterých poté lituji. A pak ty věci říkám ostatním. Toho lituji ještě víc.

A aby můj hltan nebylo to jediné, co okusilo zakázané ovoce, můj hrtan- tedy, nepamatuji si přesně stavbu dýchací soustavy, ale hrtan a plíce jsou stopro její součást..každopádně, už jsem vyzkoušela i nejeden druh kouře, od milých kytiček, které matka celý loňský rok neskrávavě pěstovala u nás doma, přes ovocný tabáky, které pod poker-face (anebužmibyloosumnact) vyrazem potahávám z vodních dýmek v čajovnách až po růžový camillky, který kradu teplýmu kamarádovi z kapsy výměnou za zapalovač, který mi stejně vždycky někdo zničí.

Achjo, ničím si dětství, jak řekla má spolužačka jíž jsem se svěřovala. Ale možná to chci. Možná jsem tak zoufalá, že tohle mi pomáhá to překonat.

Třeba jedna kamarádka. Budeme jí říkat třeba Natálka. Natálka právě začala chodit s úžasným klukem, kterého jí všechny závidíme. Jenže teď, když jsem jí řekla svůj skvělý zážitek, kde jsem popisovala ochutnávku jazyku cizího kluka u kterého si nejsem ani jistá, jestli se jmenoval Michal nebo Martin, mou kamarádku Natálku chytla mrška žárlivost. Teda, nechápu na co, to já mám být ta co žarlí. A teď přemýšlí o tom, jak se někde opije, podvede svého přítele a pak se s ním třeba i rozejde. On není zase tak skvělý pocit nepamatovat si, co jsem dělala sobotní noc. Vlastně. Abych se někam dostala. Tohle všechno dělám, protože hledám sama sebe. Nechci tu mluvit zase tolik o lásce, zamilovanosti a neopětovaném zalíbení. Ale ano, je to tu. I mně se někdo líbí, já jemu nejspíš ně. A to možná ten důvod, proč piju a pak ho přemlouvám, aby mi koupil ještě jednoho panáka. To je důvod, proč si od něj kupuju gram trávy a platím mu to až později, abych s ním mohla mluvit. A to je také důvod, proč zůstávám ve třídě když vím, že tam jsou po nás, nebo spěchám když vím, že jsou zase v jiné učebně před námi. Důvod proč jsem smutná, když skončíme dříve než oni, nebo důvod proč mě štve, když jen projde chodbou, podívá se na mě a uhne pohledem. Stejně jako já. Upřímně doufám, že používá stejnou ignorovací taktiku. Ale spíš ne. Jsem zoufalá. Žárlím na všechny co mají fungující vztah, ptrotože já ho nemám. Šmarjá.

Tak jsem se od legálních i nelegálních drog, přes moje vztahy-nevztahy dostala až sem. A ne, není to konec. Ještě bych ráda shrnula něco co mě baví. Víteco, abyste byli v obraze.

Fotila jsem, dokud jsem si já chytrolínka neurazila objektiv.
Kreslila jsem, dokud jsem nezjistila, že jsem absolutně netalentovaná. Teda, někdy.
Četla jsem hodně. Než jsem nastoupila na elitní školu a zjistila jsem, že i když se neučím, tak na čtení nemám čas. Ale ráda bych vášeň k tomu zase našla. Po několik stranách bývám unavená a znuděná a někdy ani nevím o čem čtu. Chtělo by to prázdniny, to jsem čítávala i knížku za den.
Jsem velký pyroman- oheň mě fascinuje.
A ještě něco, stydím se za sebe, tím že tohle všechno píšu se cítím hrozně hustě. Ano, cítím se hustě, že jsem kouřila červený startky i modrý elemka. Ano, cítím se hustě, že jsem pila jacka danielse, tulamore dew a zelenou. A do třetice..ano, cítím se hustě, když vytahuju z kapsy ócébéčka.
Jsem prostě nénáprávítélná.