šmarjá kolik je to hodin?

1. června 2012 v 20:05

Není to jen potěšení, co právě cítím. Je to i nenávist, je to i vztek, láska, únava a nucený stres. Tenhle blog už mám nějakou dobu založený, ale až dnes jsem si našla čas napsat článek. Ach ta blogová scéna, za těch pár let co ji sleduji se změnila víc než dost a doufám, že teď konečně nastane chvíle, kdy budou IN blogy, které jsou jakési vylévárny pocitů, názorů a prostě to, na co jsem já vždycky byla.

Haha, za těch několik málo posledních týdnů jsem se změnila. Nikdy jsem nemluvila nijak zvlášť sprostě, ano jistě, měla jsem období kdy to bylo horší, ale dnes je to zase zpátky. Takže ano, vkusně zařazená sporstá slova do konverzací, to používám.

Další, co se na mě změnilo je fakt, že můj hltan už okusil více druhů alkoholů, než by bylo dobré. Teď by se sem hodil útržek z Exupéryho Petit Prince. (p-týt pránc)

"Co tady děláš?" řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.
"Piji," odpověděl pochmurně pijan.
"A proč piješ?" zeptal se malý princ.
"Abych zapomněl," řekl pijan.
"Nač abys zapomněl?" vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
"Abych zapomněl, že se stydím," přiznal se pijan a sklonil hlavu.
"A zač se stydíš?" vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.
"Stydím se, že piji!" dodal pijan a nadobro se odmlčel.
A malý princ zmaten odešel.

To sedí. Piji víc než moc, jsem nespokojená, nerozumná a také jsem rebelka jak má být. Do němoty nebo do fleků na koberci sice ne, (mám prý silný žaludek,haha) ale dostatečně na to abych dělala věci, kterých poté lituji. A pak ty věci říkám ostatním. Toho lituji ještě víc.

A aby můj hltan nebylo to jediné, co okusilo zakázané ovoce, můj hrtan- tedy, nepamatuji si přesně stavbu dýchací soustavy, ale hrtan a plíce jsou stopro její součást..každopádně, už jsem vyzkoušela i nejeden druh kouře, od milých kytiček, které matka celý loňský rok neskrávavě pěstovala u nás doma, přes ovocný tabáky, které pod poker-face (anebužmibyloosumnact) vyrazem potahávám z vodních dýmek v čajovnách až po růžový camillky, který kradu teplýmu kamarádovi z kapsy výměnou za zapalovač, který mi stejně vždycky někdo zničí.

Achjo, ničím si dětství, jak řekla má spolužačka jíž jsem se svěřovala. Ale možná to chci. Možná jsem tak zoufalá, že tohle mi pomáhá to překonat.

Třeba jedna kamarádka. Budeme jí říkat třeba Natálka. Natálka právě začala chodit s úžasným klukem, kterého jí všechny závidíme. Jenže teď, když jsem jí řekla svůj skvělý zážitek, kde jsem popisovala ochutnávku jazyku cizího kluka u kterého si nejsem ani jistá, jestli se jmenoval Michal nebo Martin, mou kamarádku Natálku chytla mrška žárlivost. Teda, nechápu na co, to já mám být ta co žarlí. A teď přemýšlí o tom, jak se někde opije, podvede svého přítele a pak se s ním třeba i rozejde. On není zase tak skvělý pocit nepamatovat si, co jsem dělala sobotní noc. Vlastně. Abych se někam dostala. Tohle všechno dělám, protože hledám sama sebe. Nechci tu mluvit zase tolik o lásce, zamilovanosti a neopětovaném zalíbení. Ale ano, je to tu. I mně se někdo líbí, já jemu nejspíš ně. A to možná ten důvod, proč piju a pak ho přemlouvám, aby mi koupil ještě jednoho panáka. To je důvod, proč si od něj kupuju gram trávy a platím mu to až později, abych s ním mohla mluvit. A to je také důvod, proč zůstávám ve třídě když vím, že tam jsou po nás, nebo spěchám když vím, že jsou zase v jiné učebně před námi. Důvod proč jsem smutná, když skončíme dříve než oni, nebo důvod proč mě štve, když jen projde chodbou, podívá se na mě a uhne pohledem. Stejně jako já. Upřímně doufám, že používá stejnou ignorovací taktiku. Ale spíš ne. Jsem zoufalá. Žárlím na všechny co mají fungující vztah, ptrotože já ho nemám. Šmarjá.

Tak jsem se od legálních i nelegálních drog, přes moje vztahy-nevztahy dostala až sem. A ne, není to konec. Ještě bych ráda shrnula něco co mě baví. Víteco, abyste byli v obraze.

Fotila jsem, dokud jsem si já chytrolínka neurazila objektiv.
Kreslila jsem, dokud jsem nezjistila, že jsem absolutně netalentovaná. Teda, někdy.
Četla jsem hodně. Než jsem nastoupila na elitní školu a zjistila jsem, že i když se neučím, tak na čtení nemám čas. Ale ráda bych vášeň k tomu zase našla. Po několik stranách bývám unavená a znuděná a někdy ani nevím o čem čtu. Chtělo by to prázdniny, to jsem čítávala i knížku za den.
Jsem velký pyroman- oheň mě fascinuje.
A ještě něco, stydím se za sebe, tím že tohle všechno píšu se cítím hrozně hustě. Ano, cítím se hustě, že jsem kouřila červený startky i modrý elemka. Ano, cítím se hustě, že jsem pila jacka danielse, tulamore dew a zelenou. A do třetice..ano, cítím se hustě, když vytahuju z kapsy ócébéčka.
Jsem prostě nénáprávítélná.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kler-wonder | Web | 2. června 2012 v 11:08 | Reagovat

Tímhle článkem jako by si mluvila z mý duše. Taky jsem se (já slušná holka) vrhla do těchto teď už známých "krajů" a skončilo to po pár týdnech, kdy mě někdo zmlátil a celý to pozoroval (teď už) můj expřítel. Ani mi nepomohl. A to mě probralo a já se právě zas vrhla k těm knížkám, zaběhlým skvělým kamarádům...

2 Nickyna | E-mail | Web | 2. června 2012 v 13:40 | Reagovat

Krásně píšeš musím říct :)

3 Luczynka | Web | 2. června 2012 v 14:53 | Reagovat

Panejo. Teďs mě docela dostala, víš.
Hrozně mi připomínáš mě. Ve strašný spoustě věcech. Popravdě, to, cos tu napsala, do puntíku sedí na mě.
Chtěla bych tě poznat.
Pokračuj ve psaní. Budu se těšit!

4 Xavier Fender | Web | 2. června 2012 v 20:23 | Reagovat

Tvůj život je mi, zdá se, více než vzdálený. :D Popisuješ to vše velice poutavě, ale mnohem raději bych takovéto věci čítával jen v Remrquových románech. :D Jsem asi odpůrcem všeho návykového ... a všeho, co podporuje nezřízené chování. :D

5 Hysteria | Web | 2. června 2012 v 21:14 | Reagovat

A proto-> na zdraví!

6 avant-garde | Web | 3. června 2012 v 2:18 | Reagovat

je super prostě občas jít do takové hospody, naposledy když jsem byl v tomto stavu jsme už jenom seděli na gauči, smáli se na sebe a poslouchali bass a buben od mizernýho dje, zhulený, unavený, opilý. A když nás vyhodili, tak jsem ani netušil, jak se jmenuje ta holka vedle, ani to jak se jmenuje ta hospoda :D prostě super. Ať žije náhoda. Píšeš hezky, ať budeš mít náladu tak piš dál ať je co číst pro lidi jako my :)

7 hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. | Web | 3. června 2012 v 3:01 | Reagovat

[2]: děkuju.

[3]: oh, díky, to mě těší.

[4]: já jsem nejspíš milovníkem všeho co se dá charakterizovat tím souslovím "nezřízené chování"

8 Pajussska | E-mail | Web | 3. června 2012 v 9:17 | Reagovat

Je mi to celkem vzdálené...ale baví mě to číst. Piš dál ;)

9 Přelud | Web | 3. června 2012 v 19:21 | Reagovat

a to jsem zrovna nedávno přemýšlela o tom, proč pít.. pijan má pravdu, musím podotknouti, a sjet zadkem někam dolů.. až pod stůl a taky se trochu stydět

10 kiki.mich | E-mail | Web | 12. června 2012 v 21:34 | Reagovat

Páni. Jako bych četla svůj životopis. Píšeš úžasně, hrozně mě to drží a o to víc, když toho máme tolik společného. Určitě sem budu chodit častěji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama