Červenec 2012

prázdniny prázdniny přicházejí...nebo to je špatně?

8. července 2012 v 2:14
Tumblr_m58lqghjgb1qbtj8vo1_1280_large

Začala bych tím, jak jsem se opila a skončí to nejspíš tím, jak jsem se opila. Kdo by to byl řekl? Kdy jsem to vlastně psala poslední článek? A co jsem tam psala? A co se od té doby dělo?
Shrnu.
Byla jsem na supercool akcičce, o které jsem údajně v posledním článku psala. Přijel kamarád z daleka avšak se na mě převelice vykašlal a nechal mě ubrečenou na chodníku po tom, co jsem na něj řvala, že mě zklamal. Víte, on..viděla jsem ho po půl roce, ne-li víc a on musí mít tu svojí super-depkařskou náladičku kvůli své přítelkyni a na mě je hnusnej. Tak jsem na něj řvala, objímala jsem ho, brečela jsem a on pak odešel na vlak.
Předtím jsem se zhulila a něco málo jsem i vypila.
Mám tu i vtípek ze zákulisí, nakreslila jsem kamarádovi na ruku přechod pro chodce, k němu jsem udělala šipku a označila ho jako chodník. Na tom něco je, možná ty ze-le-ný koláčky. Jo, byla v nich tráva, jak jinak.
Potom, co jsem sama zůstala sedět ubrečená na chodníku, šla jsem za svým "idolem" (haha,takhle ho nazývat) a ten se mnou pěkně vyjebal a jak to tak chodí, tak jsem si našla jeho nejlepšího kamaráda se kterým jsem poté strávila selý večer. Ne, nespala jsem s ním, zas takhle se ještě nekurvím. Ale líbá dobře, to jo. Ten mě potom doprovodil domů, chudáček, myslím, že nevěděl, jak se pak dostat domů.

A to byl pátek. A pátek se přehoupnul v můj týden, jež by se mu Pamatováček vážně hodil, protože by za těch 7 dnů nebyl den, kdy bych v sobě neměla lok alkoholu případně v kombinaci s nějakým tím kouřem v plicích. Vrchol toho všeho byl večer, kdy jsem se opila natolik, že jedna holka ze školy zavolala mé matce, která si pro mě přijela. Jej, teď jsem šťastné dítě, protože mám...lidově řečeno...zaracha. A ano, poblila jsem si vlastní postel. A ano, vyprávěla jsem matce o tom, kdo se mi líbí a koho mám ráda. A ano, ona si teď se mě dělá neustále srandu.

Mimochodem doprovod domů z prvního pátka se mi hodně dlouho líbí. A nyní, když chodí s mou kamarádkou jsem si nemohla odpustit jí říct, že je píča a ona mě teď asi nenávidí. Možná jsem jí toho přece jen řekla víc. Možná i to, že její bejvalej o ní povídá, že je děvka a že on jí ani nemá rád. Jo, to jsem já asi řekla. Hm.

To vše mě přivádí k otázce, proč to doháje dělám?
Potřebuji pozornost?
Nejspíš to tak bude.
Asi potřebuji, aby si mě někdo všímal.

Abych nězapomněla, nemám žádnou čtyřku! To je překvapení.

Možná ještě někdy napíšu, až budu brečet vzteky a samotou.